Pražský pitaval

První vydání tohoto nejznámějšího díla autora proběhlo v roce 1931 v Berlíně, českému publiku se představilo o dva roky později v překladu. Inspirací pro „zuřivého reportéra“ se stal francouzský právník Gayot de Pitaval, který v roce 1734 publikoval zajímavé soudní případy své doby. Kisch se však nespokojil s pouhou napodobou a rozšířil záběr za hranice kriminálních příběhů. Zajímal se o vyprávění stárnoucího popravčího, který působil jak za Rakouska, tak v nově vzniklé republice, a naslouchal vzpomínkám vysloužilého rakousko-uherského generála, jenž mu objasnil detaily Redlovy špionážní aféry před první světovou válkou. Navštívil místa spojená s Janem Husem a odhalil způsob uložení ostatků Jana Amose Komenského v Naardenu. Pro svůj příběh se nebál přelézt zeď vězeňského hřbitova a s pečlivostí studoval materiály o loupežnících Karáskovi, Graselovi a Babinském. Představoval čtenářům dobové pohledy na Prahu a vyprávěl dobrodružné příběhy z prostředí rudolfínského dvora. S kritickým odstupem hodnotil jednání pruského krále Fridricha u Prahy a s uznáním popisoval názory chebského kata Karla Hussa z počátku 19. století. Kischovy kriminální příběhy se odehrávají jak v záři reflektorů, tak v temných vězeňských celách. I po více než třech čtvrtinách století dokáží čtenáře zaujmout a podnítit touhu po dalším poznávání.