Nejnovější kniha Emila Hakla navazuje na jeho proslulou knihu O rodičích a dětech. Autor v ní prostřednictvím tří příběhů píše osobní záznamy ze svého života. Vypravěč se nejprve s přáteli pouští do paraglidingu, kde v pocitu bezmoci začíná vzpomínat na minulost. Nejsilnější částí knihy je loučení s otcem a celá próza vrcholí cestou do dunajské delty, která má symbolizovat hledání vlastního já. Haklův hrdina si i v těžkých chvílích zachovává odstup a pracuje s jazykem i vzpomínkami s podobnou zručností jako Hrabalův Haňťa. Je však modernější a proto i ostřejší, neboť v ironických poznámkách a obrazech ukazuje, jak lidé – ať už se cítí být mimo, nebo naopak úspěšní – předvádějí jeden druhému své životní problémy a sledují, jak se s nimi vypořádávají.