Sbírka jedenácti povídek s jednotným vypravěčem, ale zasazených do různých časových období. Začíná v roce 1986 na neobvyklé cestě po Bulharsku a končí v současné pražské čajovně. Povídky sledují chronologický postup, ačkoliv se jedná o zcela nové texty, vytvářejí tak jakýsi volný časosběr. Hlavním tématem je proměna – jak v okolí vypravěče, tak v něm samotném – během téměř třiceti let. Čtenáři, kteří znají Haklovy povídky, se dočkají známého stylu, ale s rozšířenou vypravěčskou paletou a svěžím přístupem. Střídají se v nich zdrženlivé výbuchy excentrické melancholie a náznaky citových zranění s precizním a rytmickým popisem jednotlivých okamžiků.