Povídky o válce a lidech

Druhý svazek obsahuje Tolstého rané povídky, psané v letech 1852 až 1859. Vojenské příběhy ("Nájezd", "Kácení lesa", "Degradovaný") čerpají z autorových osobních zkušeností z vojenské služby na Kavkazu a z obrany Sevastopolu v letech 1854 a 1855 ("Sevastopol v prosinci", "Sevastopol v květnu", "Sevastopol v srpnu"). K tragédii sevastopolské bitvy se váže i báseň "Píseň o bitvě na řece Černé 4. srpna 1855", která v lidové formě vyjadřuje kritiku prostých vojáků vůči neschopnému velení. Povídka "Dva husaři" a "Zápisky markéra" se dotýkají života vojáků i šlechty a kritizují lehkomyslnost a rozhazovačnost statkářů. "Vánice" vypráví o nebezpečné cestě zimní stepí, zatímco "Statkářovo jitro" odráží autorovy snahy o zlepšení života nevolníků po ukončení studií.