Povídky IV

V letech 1889–1892 Čechovovy povídky působí dojmem melancholického podzimního dne, kdy je vzduch čistý a krajina ostře vykreslená. Vše v nich působí zvláštně, opuštěně a bezmocně. Gorkij k tomu poznamenal, že Čechovův rozum osvětluje s chladnou jasností špatné cesty, křivé ulice a stísněné domy, v nichž se malí a ubozí lidé dusí nudou a naplňují svůj život nesmyslným shonem. Tyto črty, žerty, parodie a další kratší texty se zaměřují na komické aspekty ruského života a vyprávějí příběhy ze života venkovských cestovatelů. Jsou to povídky napsané v nejplodnějším období Čechovovy tvorby a zahrnují tituly jako: Zloději, Gusev, Ženské, Souboj, Žena, Velká dáma, Po divadle, Ve vyhnanství, Sousedé, Pavilon číslo 6 a Strach.