Nejznámější dílo Václava Renče, Popelka nazaretská, v sobě silně odráží český barokní styl. Tato skladba vznikla v těžkých podmínkách komunistického vězení, konkrétně během vyšetřovací vazby a v naprosté samotě. Po propuštění z vězení (1951–1962) Renč báseň nijak neměnil. V dopise literárnímu kritikovi Jaroslavu Medovi při prvním vydání knihy Renč uvedl, že ji vydává přesně tak, jak mu byla v samotě „darována“, a proto se neodvážil provést ani sebemenší úpravu, i když mu samotnému se zdálo, že by některé pasáže mohly být vylepšeny.