Sbírka šesti povídek s realistickým pohledem na život osiřelých dětí na českém venkově koncem 19. a počátkem 20. století. Autorka v nich vypráví příběhy dětí, které ztratily jednoho nebo oba rodiče a zůstaly na péči nevlastních příbuzných či pěstounů. Zatímco někteří z nich našli pochopení a dobrotu, většina čelila krutosti a posměchu od okolí.