Podzim v Pekingu

Raymond Queneau, další významný představitel francouzské moderní literatury, označil román *Podzim v Pekingu* (1947) za mistrovské dílo, které dosud nebylo plně oceněno. Vian, kterého Queneau tehdy doporučil do Kolegia patafyziky jako Transcendentálního satrapa, vytvořil příběh, který se na první pohled jeví jako tragický milostný příběh. Ve skutečnosti je to však komplexní dílo plné skrytých významů a symbolů – Boha či Osudu, života a smrti, sebevraždy – a vyznačuje se neobvyklou logikou a specifickým humorem, který pramení z jazyka samotného. Vian si, jakoby pro vlastní pobavení, sestavil na pustém místě pestrou a zvláštní společnost a zkoumal vztahy mezi jejími členy prostřednictvím rafinované parodie. V poetickém smyslu román ukazuje náhodnost a nepředvídatelnost lidského osudu: svět, kde je možné všechno, a především cokoli.