Básně v próze, žánr, který se vyznačuje vysokou uměleckou vytříbeností a pohybuje se na hranici mezi poezií, esejí, aforismy a staršími grafickými formami, nebyl v české literatuře příliš rozšířený. Za příklady mohou posloužit jména jako Vít Obrtel, Jan Vladislav a dříve Jaroslav Vrchlický. Tento žánr má své kořeny ve Francii. Antologie Plameny v zrcadle mapuje jeho vývoj od Baudelairea přes Rimbauda, Mallarméa a Prousta až po Jacobova a Reverdého díla. Tyto texty mají být vnímány jako cenné a jemné odrazy života, ale zároveň dokáží s velkou silou vyjádřit osobní prožitky, ať už vnitřní nebo vnější, či zachytit působivý moment z vážných životních událostí. V literatuře představují čistou formu řádu a tvaru.