Nerudova sbírka z roku 1878 přináší nové hledání životního smyslu a snahu o optimismus. Autor v ní reaguje na pokroky vědy a techniky a zároveň oslavuje vesmír a lidskou zvědavost. Svět v básních chápe materialisticky, ale zároveň vesmír oživuje a přibližuje lidskému prožívání. Vlastenecké motivy se prolínají s tématy vesmírných těles a celá sbírka vyjadřuje pocity typické pro generaci Májovců.