Pavilon na Zlatém návrší

Autor v knize vypráví příběhy z prostředí psychiatrické léčebny a na úvod se zamýšlí nad běžnými stereotypy o duševních nemocech. Často si představujeme, že člověk s psychickými problémy se chová excentricky, například šplhá na stromy nebo trpí bludy. Realita psychiatrické péče je však mnohem smutnější a plná těžkých osudů. Autor upozorňuje, že v těchto příbězích chybí lehkost a humor, které jsou podle něj důležité pro duševní pohodu. Varuje také, že i my, kteří se považujeme za „normální“, jsme vystaveni riziku. Neustálý stres moderního života může vést k tomu, že se i my ocitneme v péči psychiatrů, v léčebně na Zlatém návrší, která je v knize ústředním místem.