Papež Pavel VI. - člověk dialogu

Papež Pavel VI. (1897–1978) byl významnou postavou, jejíž život a pontifikát je klíčový pro pochopení současné církve. Působil v bouřlivém období, které zahrnovalo dvě světové války, společenské otřesy šedesátých let a nástup terorismu. S úspěchem dokončil Druhý vatikánský koncil a čelil výzvám proměnlivé doby. Jeho dílo zahrnuje jak inspirativní vyznání víry (Krédo Božího lidu), tak i encykliku *Humanae vitae*, která vyvolala rozporuplné reakce. Usiloval o sjednocení křesťanů, podporoval dialog s jinými náboženstvími a navazoval kontakty se světovými vůdci a Organizací spojených národů. Aktivně se zasazoval o pomoc pronásledovaným křesťanům za železnou oponou, často s velkým osobním rizikem. Vřelý vztah měl k českému kardinálovi Josefu Beranovi. Jeho osobnost a charakter jsou zřetelněji vykresleny v historické studii Jaroslava Šebka a ve vzpomínkách Agostina Casaroliho. Jak zdůraznil papež František, Pavel VI. vynikal především svou pokorou.