Paní Bovaryová

Na základě podnětu přátel se Flaubert pustil do psaní Paní Bovaryové poté, co dokončil Pokušení svatého Antonína. Doporučovali mu, aby se inspiroval aktuálním děním a neomezoval se na okrajové náměty. Podnětem se stala zpráva v novinách o otravě ženy venkovského lékaře u Rouenu, které předcházelo manželské drama. Do románu autor vložil své vlastní pocity a úvahy, svou životní filozofii plnou skepse a pesimismu, s níž se nakonec plně ztotožnil. „Paní Bovaryová, to jsem já,“ prohlásil. Jádrem románu je příběh manželské nevěry. Ema, nezkušená dívka vychovaná v izolaci a plná romantických představ, se provdá za praktického venkovského lékaře, který nedokáže naplnit její sny o vášnivém manželství. Šedivá realita ji dusí a nutí hledat únik v milostných aférách, které však nikdy neodpovídají jejím představám. Tyto zážitky ji vedou k zklamání, které převáží nad touhou žít. Paní Bovaryová selže při prvním střetu s tvrdou skutečností, protože se snažila prožít blaženost, vášeň a opojení, jak je znala z knih.