Pád

Pád (1956) je poslední rozsáhlé dílo Alberta Camuse. Autor jej původně zamýšlel jako součást sbírky povídek Exil a království, ale vzhledem k jeho rozsahu se rozhodl vydat jej jako samostatný román. Pád je jediná Camusova próza, v níž se projevují autobiografické prvky, ačkoli sklon hlavního hrdiny, advokáta Clamence, k odsuzování druhých a jeho neschopnost přiznat si vlastní chyby autor sám v sobě necítil. Clamence nezasáhne, když se topí žena, protože se jako „revolucionář“ nedokáže se svým činem vyrovnat – chybí mu víra v Boha i naděje na odpuštění. Na rozdíl od svých předchozích románů, které se vyznačovaly „mytickým“ vyzněním, se Camus v Pádu zaměřil na hlubokou introspekci a zkoumání lidské duše. Jak sám uvedl ve svém zápisníku, chtěl odhalit „lež“, tedy rozpor mezi tím, co člověk předvádí navenek a tím, co se skutečně odehrává v jeho nitru.