Omlouvám se za svou nepřítomnost

Podtitul: Dopisy z Ruzyně 1981–1982 Po zatčení v květnu 1981 psala Jiřina Šiklová především svým dětem, mamince a příteli Milanovi Machovcovi, a skrze ně i dalším blízkým. I ve vězení si zachovala svou aktivitu, smysl pro humor a starost o ostatní, což jí pomáhalo nejen lépe zvládat těžkou situaci, ale i smysluplně využít čas. Na dálku tak například pomáhala dceři s plánováním svatby, radila synovi s výběrem budoucího povolání, posílala pokyny kolegům k nedokončenému výzkumu a psala dopisy s radami pro disidenty, kteří mohli čelit podobnému osudu. Svou jedinečnou pozicí vězněné a zároveň socioložky zároveň komentovala život v Ruzyni a jeho specifické prostředí.