Kniha, kterou Søren Kierkegaard vydával v roce 1855 v časopiseckém formátu, představuje jeho nejostřejší kritiku falešné zbožnosti některých duchovních a hluboké zamyšlení nad podstatou a pravým smyslem křesťanství. Podle G. Brandese je toto dílo Kierkegaardovým nejdůležitějším a nejvýstižnějším činem, protože v něm nejkoncentrovaněji vyjadřuje své myšlenky a záměry.