Odvrhnutý básník

Po více než padesáti letech se díky péči editorů Vladimíra Justla a Ivana Medka, syna autora, vrací do české literatury obsáhlý výbor básní Rudolfa Medka. Rudolf Medek (8. ledna 1890, Hradec Králové – 22. srpna 1940, Praha) absolvoval učitelský ústav v rodném městě a do roku 1914 působil jako pomocný učitel v okolních oblastech. V roce 1915, během působení v rakouské armádě na haličské frontě, přešel na stranu Rusů. O rok později se přihlásil do vznikajících československých legií, kde byl za své zásluhy, zejména za bitvu u Zborova v červenci 1917, bohatě vyznamenán. V lednu 1919 byl jmenován náčelníkem vojenské správy Československých legií a v prosinci téhož roku se vrátil do Prahy. V červnu 1920 dostal za úkol vybudovat Památník odboje, který byl později reorganizován a přejmenován na Památník národního osvobození. Jeho ředitelem zůstal až do nacistické okupace v březnu 1939. V roce 1931 byl povýšen do hodnosti generála. Literárně debutoval sbírkou básní Půlnoc bohů (1912), následovaly další sbírky a tiskoviny: Prsten (1914), Zborov (1919), Lví srdce (1919, rozšířené vydání 1921 a 1946), Štefánik (1921), Maršálu Fochovi (1923), Živý kruh (1923), Láska a smrt (1925), Sokol (1925), První básně (1927, zahrnuje Půlnoc bohů a Prsten), Dvě básně (1927), Milovaní básníci (1928), Básně (1929, autorský výbor), Dyk, Medek, Křička (1929, ed. F. Pala), Řeč osudu (1931), Svatoštěpánská koleda (1933), Český ráj (1937) a Kramářovi (1937). Z jeho rozsáhlé prozaické, dramatické, esejistické a publicistické tvorby vyniká legionářská pentalogie Ohnivý drak (1921), Veliké dni (1923), Ostrov v bouři (1925), Mohutný sen (1926), Anabáze (1927), drama Plukovník Švec (1928), povídkový soubor Vinný keř (1928) a kniha vzpomínek Pouť do Československa. Válečné paměti a vzpomínky z let 1914–1920 (1929–34).