Vypravěč knihy „Blízká setkání“ tvrdí, že člověk se nakonec musí kriticky a neúprosně zaměřit sám na sebe, a to s chladnou objektivitou, skoro s cynismem. Jinak hrozí, že se stane buď šíleným, nebo povrchním. Autor se v této knize vrací k povídkovému žánru, přičemž do něj vnáší nové vypravěčské postupy, ale zachovává si svůj typický sebeironický styl. Ten dokáže čtenáře současně rozesmát i znepokojit. Kniha klade otázky: Jak dlouho už takhle žijeme? Existuje ještě možnost návratu k bodu, kde by se situace dala změnit? Žijeme jen z prázdných slov? A jak se v tomto životě cítíte vy? Dvanáctou část sbírky tvoří fotopovídka, kterou vytvořil Miro Švolík.