Deníkové zápisky dívky čekající v Terezíně na transport do tábora smrti s dojemnou silou ukazují, jak se v ní mladistvá touha po životě a naděje střetávají s hrůznou realitou. V zoufalé snaze oddálit neodvratný odchod využívá své mládí a vzhledu, přesto si uvědomuje, že i krátké setkání s muži jí přinášejí cenné, byť bolestné poznání o světě, který už nikdy nezažije. Hledá odpovědi na otázky o lidské morálce, o hranicích dobra a zla, a touží alespoň jednou v životě jednat svobodně, i když ví, že to bude stát všechno. Tato psychologicky propracovaná novela silně připomíná atmosféru koncentračních táborů během druhé světové války.