Někdy prostě prší

Michel Faber k literatuře neprošel složitou cestou. Po dvaceti letech psaní pro vlastní potěšení a pilování svého umění ho jeho žena přiměla sdílet své příběhy s ostatními. S povídkou *Někdy prostě prší* okamžitě uspěl v soutěži Iana St Jamese a ve stejném roce s povídkou *Ryby* získal Macallanovu cenu. Nakladatelství Canongate v Edinburghu si brzy všimlo jeho talentu a v roce 1999 vydalo sbírku *Někdy prostě prší*, za kterou Faber obdržel Cenu ondřejského kříže za nejlepší debut. Tato první sbírka ukázala Faberovu bujnou představivost, cit pro jazyk a neobyčejnou rozmanitost. Jeho povídky jsou plné humoru i hlubokých emocí, kombinují satiru s upřímností a lidskostí. Čtenáři se v nich setkají s neobvyklými postavami a situacemi – s Bohem, který objevuje Zemi na skládce, s láskou v prostředí sexshopu nebo s rybami, jež létají vzduchem a číhají v uličkách. Ačkoliv bývá srovnáván s Ianem McEwanem či Roaldem Dahlem, už tato první sbírka dokazuje, že Michel Faber je jedinečný a originální spisovatel.