Náboženství v hranicích pouhého rozumu

Kant byl v době vydání tohoto spisu již uznávaným filosofem, známým především díky svým třem hlavním dílům, „Kritikám“ (v letech 1781, 1788 a 1790). V *Kritice čistého rozumu* formuloval základní otázky, které lidstvo tíží: Co je možné poznat? Jak se máme chovat? A v co můžeme mít naději? Zatímco se jeho „Kritiky“ primárně zaměřují na odpovědi na první dvě otázky, jeho spis o náboženství se věnuje té třetí. Kant zde uvažuje o původu zla a o střetu dobrého a zlého v lidské povaze. Toto dílo mělo zásadní vliv na novověkou filosofii náboženství. Představuje vrchol osvícenské filosofie náboženství, ale zároveň i významný zlom. Kantův kritický přístup, známý jako „kopernikánský obrat“, totiž zásadně ovlivnil další směřování filosofie náboženství od 19. století až do současnosti.