Na výšinách

Novela Na výšinách spatřila světlo světa v roce 1989, ačkoliv na ní Bernhard pracoval již od roku 1957. Jedná se tak o jeden z jeho prvních textů, pohybujících se na hranici mezi poezií a prózou. Dílo má podobu rozsáhlého, fragmentárního celku, který měl původně být součástí rozsáhlejšího románu. Přesto je novela uzavřeným a samostatným textem, v němž se objevují témata typická pro Bernharda – například konflikt mezi touhou po tvorbě a její nemožností, a také tragikomický pohled na svět. Zaznamenáváme zde i stylistické a vyprávěcí postupy, které jsou charakteristické pro jeho vrcholná díla. Novela má navíc silný autobiografický podtext. Autor, v té době osmadvacetiletý, v ní stručně shrnuje osobní zážitky a utrpení spojené s těžkým plicním onemocněním, ze kterého se zázrakem uzdravil a s následky osamělosti.