Na konci světa

Román sleduje život a umělecký vývoj mladého řeckého sochaře žijícího kolem roku 1000 př. n. l. Touží poznat řecké umění a proto putuje po Helladě, ale je zajat Féničany a odvezen do Egypta, kde několik let žije jako otrok faraona. Po těžkých zkouškách dosáhne svobody nejen pro sebe, ale i pro další zajatce a společně putují Afrikou k západnímu pobřeží, odkud se vrací do vlasti. Prostřednictvím tohoto příběhu autor představuje starověkou řeckou a egyptskou kulturu, jejich společnost a přírodní podmínky. Mladý sochař, milovník svobody a prostých pravd, vyjadřuje kritické myšlenky na tehdejší Egypt jako mocnost, která pohrdá menšími národy, a na jeho umění zaměřené na smrt. Při setkáních s africkými kmeny zdůrazňuje jejich inteligenci, pracovitost a odvahu, a tím boří předsudky o „barbarech“. Po prožitých útrapách a získaných zkušenostech sochař objeví způsob, jak věrně zobrazovat přírodu, a ve svém prvním skutečném uměleckém díle vyjadřuje myšlenku lidského bratrství, která překračuje hranice a spojuje lidi i na „konci světa“.