V pozdních básních, které tvoří tuto sbírku, se Rabíndranáth Thákur opakovaně vrací k ústřednímu tématu svého díla – lásce. Je to láska k životu v celé jeho plnosti, k zemi a ke všem lidem. V této lásce vidí smysl svého života a to, co chce po sobě zanechat.