V každé vesnici býval dům pro chudé, někdy i pro dělníky z dolů nebo cihelen. Život nebyl snadný, a proto se o nich říkávalo, že žijí v bídě. Přesto se dokázali radovat maličkostem – kousku ovoce, troše jídla, nebo i jen drobnému daru. Pokud neměli jinou možnost, chodili vypomáhat na pole při sezónních pracích. A občas se stalo, že i v bídě našla dívka štěstí. Koneckonců, o tom vypráví i pohádka o Popelce.