Kniha se zabývá možným vysvětlením dramatické proměny Adolfa Hitlera, který se z nenápadného člověka bez výrazných životních úspěchů stal ambiciózním vůdcem a diktátorem s globálními plány. V říjnu 1918 byl Hitler, sloužící jako svobodník v bavorském pěším regimentu, dočasně oslepen při plynovém útoku ve Francii. Diagnostikován byl s „hysterickou slepotou“ a měsíc strávil v lazaretu v Pasewalku pod péčí neuropsychiatra Edmunda Forstera. Forster, díky svým zkušenostem a osobnosti, k pacientům přistupoval neobvyklým způsobem. Věřil, že u takových případů jde buď o simulaci, nebo o slabou vůli. Ačkoli neexistují dochované lékařské záznamy, autor na základě nepřímých důkazů usuzuje, že intenzivní a přísná „aktivní terapie“ Forstera, zaměřená na posilování vůle, zásadně změnila samotářskou a uzavřenou povahu Adolfa Hitlera. Právě v této době, podle britského psychologa, začala Hitlerova cesta k moci. Kniha nabízí poutavé životopisy Hitlera i Forstera, a také řadu zajímavých úvah a postřehů z lékařského, univerzitního a meziválečného německého prostředí. Obsahuje poznámky, seznam literatury a fotografie.