Největší radost, o které autorka píše ve čtvrté části svého životopisu, je bezpochyby narození syna Františka. Popisuje, jak k ní přiběhla paní Rybová celá rozrušená a oznámila jí blížící se porod. Sám porod proběhl rychle a bez velkých bolestí, jen s nepříjemným tlakem. Autorka si živě vybavuje radostné zvolání paní Rybové, když se narodil chlapec, a nadšení matky, která se přihnala z kuchyně. Narození syna v ní vyvolalo pocit naprostého štěstí a přesvědčení, že i přes těžkosti života se takové okamžiky vyplatí prožít. Byla to chvíle plná radosti a štěstí.