Mráz

První Bernhardův román, Mráz (1963), navazuje na jeho předchozí básně a kratší prózy z konce padesátých let a předznamenává témata, která se budou objevovat v jeho dalších dílech. Příběh vypráví student medicíny, který má za úkol tajně sledovat malíře Straucha. Ten se usadil v odlehlé horské vesnici a jeho chování znepokojuje jeho bratra, chirurga. Student se s osamělým Strauchem spřátelí a postupně poznává jeho pronikavý, nenávistný a zároveň jasnozřivý pohled na svět, který připomíná šílenství. Během společných procházek zasněženou krajinou Strauch v rozsáhlých monolozích vyjadřuje svou frustraci a odcizení. Student je čím dál více pohlcen Strauchovým šíleným myšlením, dokud se nakonec neuchýlí k útěku. Román naznačuje, že Strauchovo šílenství není pouhou poruchou, ale spíše formou intenzivního myšlení, cestou k pravdě a zvláštní formou jasnozřivosti.