Možná že odcházíme

Balabánovy povídky sledují lidi v okamžicích, kdy se jim zhroutí dosavadní svět a čelí neznámému. Jsou to postavy jako Oldřich, sužovaný iracionálním strachem z ptáků, Edita, která čelí ztrátě v lásce, nebo pacienti v léčebně. Autor se vyhýbá jak povrchnímu psaní bez hlubšího záměru, tak zbytečnému symbolickému přehánění, které by z postav učinilo pouhé alegorie. Jeho hrdinové žijí plnohodnotným životem, věnují pozornost všedním detailům a pomalu nacházejí smysl v událostech kolem sebe. Z těchto každodenních pozorování se pak rodí silná poselství, která pomáhají uvědomit si, zda člověk skutečně prožil svůj život naplno. Kniha získala ocenění Kniha roku 2004 v anketě Lidových novin.