Jan Balabán ve svém posledním románu se zamýšlí nad smrtí a umíráním, ale ve skutečnosti se jedná o náročné hledání smyslu života. Ten je třeba neustále objevovat a znovu nacházet. Všechny postavy v Balabánově příběhu, plném rozhovorů, vnitřních monologů i ticha, jsou v jistém smyslu zrcadlem nás samotných. Hledají pravdu a snaží se žít autenticky. V každodenním životě se pokoušíme pochopit podstatu světa a alespoň na chvíli se dotknout něčeho důležitého. Je to však obtížné, protože o skutečnosti víme jen málo. Naše mysl je plná pochybností, nedůvěry a zbytečné energie spotřebované rutinou. Slova ztrácejí přesnost a naše možnosti jsou omezené.