Kniha o Michelu Foucaultovi je rozdělena do dvou částí. Pavel Barša se v první věnuje Foucaultově politickému myšlení. Ačkoli je Foucault často řazen mezi postmoderní autory, kteří odmítají ideály osvícenství, Barša jej chápe jako radikálního pokračovatele osvícenství. Pokud osvícenství spočívalo v kritice a rozbíjení zažitých představ, Foucault podle Baršy posouvá tuto kritiku dál, když zpochybňuje moderní rozum a kritizuje uctívání člověka. Josef Fulka se pak zaměřuje na Foucaultovy texty o literatuře, které bývají v jeho díle často opomíjeny. Ukazuje, že tyto texty nepředstavují jen běžnou literární kritiku, ale také originální teorii subjektu a jeho vztahu k realitě a jazyku. Tato teorie pomáhá lépe pochopit nejen Foucaultovo vlastní dílo, ale i jeho vliv na další autory.