Kniha přináší 250 dopisů Jana Zahradníčka, psaných z vězení jeho manželce Marii. Tyto dopisy odrážejí vnitřní boj mezi vírou a zoufalstvím, snahou a smířením, a prolínají se v nich osobní zážitky, pocity, sny a nálady. Čtenář se v nich setkává se zoufalstvím muže, který byl násilím odtržen od rodiny, a zároveň s tichým dramatem básníka, nuceného své tvorbu tajit. Především je to však příběh lásky, která i po devíti letech odloučení neztratila svou sílu. Tato korespondence tak představuje výjimečné dílo, které si zaslouží místo mezi nejcennějšími dopisy v české literatuře.