Moderní člověk se obvykle zdráhá přiznat víru v pohádkové bytosti, jako jsou víly, skřítci nebo čarodějnice. Představoval by si, že ho ostatní považují za podivína, kdyby se s ním například promluvil strom. Přitom naši předkové po staletí běžně komunikovali s rostlinami, zvířaty i s bytostmi, které nebyly na první pohled viditelné. Ještě naši dědové znali příběhy o skřítcích a vílách. Minulé století nás naučilo věřit pouze tomu, co lze změřit, uchopit a využít. Vědecký pokrok z nás udělal racionální jedince.
Nicméně ne všechno v životě lze exaktně poznat a vědecky vysvětlit. Tato racionalita je iluzorní a stejně škodlivá jako znečištěné životní prostředí. Pokud bychom na Zemi zůstali sami, bez skřítků, víl a dalších bytostí, a nezachovali k nim vztah, hrozí nám, že zavládne pustý rozum.
Člověk se stále častěji obrací k starým věcem, které vytvořili řemeslníci a umělci v minulosti. Na první pohled se to může zdát jako snaha o zisk, ale ve skutečnosti se snažíme získat i příběh, esenci života tvůrce i předchozích majitelů, jejich ducha a emoce, a tím obohatit svůj vlastní život. Můžeme dokonce získat i svého vlastního ducha – třeba Dopisníčka tichého při koupi staré knihy, nebo Skřítka hospodáříčka, když si koupíme starý dům.
I když si to neuvědomujeme, podvědomě toužíme po společnosti strašidel a jejich drobných šprýmech. A tato kniha nabízí právě taková úsměvná vyobrazení a popisy jejich dobrodružství.