Tato próza z roku 1977 je považována za vrchol Bondyho tvorby. Skládá se z úvah, osobních záznamů a silných pozorování současného světa. Je to dílo drsné a bez obalu, kritické jak k autorovi samotnému, tak k jeho okolí. V textu se střídá vážnost s humorem a ironií, a vše je prostoupeno autorovým intenzivním úsilím, autenticitou a otevřeností.