Láska a smrt

François Villon (1431–1463), považovaný za největšího francouzského básníka středověku, prožil bouřlivý život. Krátce po dokončení studií se musel kvůli potyčce s noži uchýlit z Paříže do úkrytu. Následně se přidal k nechvalně proslulé společnosti Coquille, která mu pomohla dosáhnout královského pardonu. Po návratu do Paříže získal uznání svými satirickými básněmi, ale špatná volba přátel ho vmanila do loupeže a opět ho donutila k útěku. V nepřítomnosti byl odsouzen k smrti. Závěry a spiknutí nepřátel ho nakonec přivedly do vězení, kde byli jeho spolupachatelé popraveni na příkaz orleánského biskupa. Biskupova milenka se však snažila udělat vše pro muže, který miloval jinou ženu… Villonovy básně a balady si získávaly popularitu jak v pařížských krčmách, tak na dvoře vévody Orleánského. V jeho poezii se projevovala citlivost a ostrý smysl pro kritiku aktuálních událostí a často pochybného jednání šlechty, přičemž se neohlížel na morální zásady a společenské konvence. Ať psal drsně či něžně, realisticky či melancholicky, vždy vyjadřoval pocity obyčejných lidí, a to nejen jeho doby. Jeho dílo zůstává aktuální i dnes.