V rozhovoru pro České rozhovory se Jiří Lederer v polovině sedmdesátých let ptal Karola Sidona na smysl jeho tvorby, na to, co se snaží vyjádřit. Sidon zpočátku otázku nechápal, proto Lederer upřesnil, že ho zajímá Sidonova vlastní interpretace sebe sama. Sidon souhlasil, že právě o to se v jeho díle jedná – o poznání vlastního já. Veškerá Sidonova tvorba je proto prostoupena hledáním identity a nemilosrdným zkoumáním sebe sama a svých činů. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla tvorba tohoto spisovatele, scénáristy a dramatika potlačována a Sidon byl dokonce nucen strávit sedm let v exilu. Dnes je známý nejen jako umělec, ale i jako zemský rabín. Ve svazku jsou obsaženy tři hry – Labyrint, Shapira a Třináct oken – které patří k tomu nejlepšímu, co Karol Sidon napsal.