Skladba vyjadřuje básníkovo hluboké zklamání. Český národ, po osvobození, podle něj nepostřehl varovné signály a s naivní důvěrou se vydal cestou, kterou básník vnímal jako zničující a morálně úpadkovou. Události roku 1846 chápe jako připomínku světu, v němž postupně mizí láska a úcta k věčnosti.