Tato vesnická novela, silné dílo předního českého naturalisty druhé poloviny 19. století, zobrazuje utrpení malého dítěte. Stejně jako ostatní autoři tohoto směru i Šlejhar vnímá člověka jako bytost, v níž převládají zlé, sobecké a násilné sklony nad láskou, obětavostí a soucitem. Příběh osiřelého a nemocného chlapce, který se stává obětí krutého zacházení, ukazuje, že bez mezilidských vztahů a empatie ztrácí člověk to, co ho definuje.