Kostlivec v kredenci

Hororové příběhy čelí silné konkurenci v podobě skutečného života, který dokáže být děsivý sám o sobě. Ale strach, který prožíváme v literatuře, je jiný. Může nás motivovat – obavy o zdraví, rodinu či práci nás často vedou k lepším činům. Nebo nás naopak paralyzovat, zvláště když jsme s ním sami. Proto by autoři neměli usilovat o to, aby své čtenáře zbytečně děsili. Jejich příběhy sice obsahují mrtvé, duchy a strašidla, ale počet obětí v těchto povídkách není vyšší než počet lidí, kteří bohužel zahynou při dopravních nehodách o víkendu. Tyto příběhy nemají uspokojovat morbidní zvědavost, ale spíše nás příjemně vylekat, pobavit specifickým humorem a možná i přinést nějaké poučení. Vždyť přece existuje něco tajemného nejen mezi nebem a zemí, ale i v našem vlastním domově.