Korespondence II (1909-1929)

Březina psal dopisy více než dvě stě lidem, mezi nimiž byli přední představitelé tehdejší kultury. Tyto dopisy, ať už ve sbírkách nebo jednotlivě, přinášejí nový pohled na Březinu jako básníka i člověka. Dosavadní vnímání, které vycházelo především z jeho korespondence s Annou Pammrovou, bylo poněkud omezené. V dopisech se Březina rozsáhle věnuje výkladu svého díla a také psychologii osobního života. Obsahují množství dosud neznámých informací a faktů. Důležitá jsou i svědectví o jeho setkáních s významnými autory a díly, o jeho zájmu o literaturu, filozofii a náboženství, a o jeho reakcích na aktuální kulturní dění v Evropě, jak je sledoval v novinách a časopisech. Kniha není určena jen odborníkům; síla a půvab Březinova psaní osloví i čtenáře, kteří mají rádi jeho tvorbu a poezii obecně.