Před šestnácti lety přišel soukromý učenec Koller o levou nohu v důsledku pokousání psem v Turkeschanzparku ve Vídni. Od té doby se věnuje studiu fyziognomiky. Krátce po amputaci se spřátelil s lidmi, kteří pravidelně navštěvovali vídeňskou veřejnou jídelnu a vždy si vybírali nejlevnější jídlo. Když Koller jednoho dne namísto obvyklé cesty ke starému jasanu v Wertheimsteinově parku zamíří ke starému dubu, dojde mu zásadní uvědomění. Toto osvícení se stane základem pro čtyři kapitoly jeho studie, které následně sdělí vypravěči, starému známému. Než však Koller stihne představit pátou kapitolu, nešťastnou náhodou zemře pádem ze schodů. Novela je typická pro pozdní tvorbu Bernharda: ironicky pojednává o nemožnosti naplnění ambicí, zejména v duchovní oblasti. Ztroskotání, jako univerzální metafora vztahu člověka a světa, je zde zasazeno do tragikomických situací.