Tato kniha není sbírka básní v obvyklém slova smyslu, ale spíše snaha zachytit prostředí, ve kterém poezie vzniká a žije. Soubor textů, které se zde nacházejí, má být jakousi názornou mapou té vnitřní krajiny, v níž čínský básník stál, když psal – nebo jen pronášel – své verše. Vždy mi připadalo, že jak evropský čtenář, tak i čínská poezie jsou ochuzeny o to, že verš při svém představení nenese s sebou krajinu svého zrození, kterou čtenář nezná. Mnoho čínských básní jsou totiž jen krátké záblesky, které v prudkém světle na okamžik vyvolávají z temnoty podvědomí a šera poznání množství významných obrazů, myšlenek a pocitů, aniž by k tomu básník potřeboval složitá umělecká kouzla.