Lidé se rozdělují na ty, kteří používají zdvořilé výrazy pro toaletu – například „toaleta“ nebo „WC“, a v nouzi i „dvě nuly“. Ostatní se bez okolků vyjadřují slovem „hajzl“ a často si zpříjemňují čekání tím, že něco napíší na zeď. Tímto způsobem propojují praktickou potřebu s pobavením, osobní s veřejným, obecné s konkrétním. Sto třicet osm takových nápisů zmapoval a seřadil Patrik Ouředník.