K hříchu i k modlitbě - Žena devatenáctého století

Monografie Mileny Lenderové se zabývá životem žen v českých zemích v průběhu 19. století, především těch ze středních městských vrstev. Sleduje vývoj v Evropě a čerpá z osobních záznamů – deníků, dopisů, vzpomínek – a dobového tisku, odborné literatury z oblasti medicíny, filozofie, pedagogiky a práva. Zohledňuje také feministické texty a vizuální materiály. Hlavním cílem je popsat život ženy v jeho jednotlivých fázích – od dětství a dospívání přes manželství a mateřství – a dominantní představy o ženskosti, které byly ve středních vrstvách společnosti prosazovány. Kniha se věnuje postavení ženy v domácnosti, jejímu vzhledu a hygieně, ale i vzdělávání dívek, včetně snah o přístup ke středním a vysokým školám a o uplatnění na pracovním trhu, což se stalo realitou až ke konci století. Samostatná kapitola je věnována umělecky činným ženám – spisovatelkam, malířkám a herečkám. Během celého 19. století feministky jako Karolina Světlá, Žofie Podlipská, Eliška Krásnohorská a Teréza Nováková bojovaly za respekt, soukromí, vzdělání, profesní uplatnění a ekonomickou nezávislost, které jim muži většinou odepírali a zesměšňovali. Někteří muži, například Vojtěch Náprstek a T. G. Masaryk, jejich snahy podporovali. Většina žen však považovala manželství a péči o rodinu za svůj životní cíl a s feministickými ideály nesouhlasila. Postupně přibývalo vzdělaných a ekonomicky nezávislých žen – živnostnic, učitelek, úřednic, vychovatelek, lékařek, malířek, spisovatelek a novinářek. Často se vzdávaly mateřství; lékařky se rozhodovaly pro svobodný život dobrovolně, zatímco učitelky v Rakousku-Uhersku byly celibátu povinny zákonem, který zrušilo až Národní shromáždění Československé republiky v roce 1919. Toto shromáždění ženám také přiznalo plné a nezpochybnitelné volební právo.