J. Doubek se k psaní své knihy odhodlal až na popud svých přátel z Austrálie a rodiny. Po válce si nedělal žádné poznámky, a tak se k sepsání vzpomínek odhodlal až po svých osmdesátých narozeninách. Komplikací bylo, že mu po válce zmizel jeho letecký deník, včetně mapy s podrobnými záznamy o jeho misích. Své vzpomínky postupně zapisoval a jeho vnučka Tracy je přepisovala na počítači v Anglii.