Jeřáby

Jan Zahradníček vydal svou sbírku básní Jeřáby v roce 1933. Tato sbírka znamenala v jeho tvorbě zásadní posun – od introspekce a zaměření na vlastní prožívání se obrátil k pozorování a popisu přírody. Jeřáby kombinují přírodní a duchovní lyriku, typickou pro Zahradníčka je v ní abstrakce. Inspiraci čerpal také z preromantických motivů, které objevoval při svých překladech, a které se silně vážou k přírodě. Jeho příroda je živá, plná barev a světla, zatímco spiritualita se dotýká základních otázek existence, jako jsou čas, vzdálenost, kořeny, nebe, tma a hvězdy. Častými motivy jsou ptáci a vítr. Sbírka obsahuje 41 básní rozdělených do dvou částí, přičemž převládající formou jsou sonety a jejich varianty.