Poslední román Luigiho Pirandella, nositele Nobelovy ceny, představuje vyvrcholení jeho celoživotního myšlení. Autor jej sám označil za „nejhořčí a zároveň hluboce komický“ román, který pojednává o rozpadu života. V díle se s radikální silou projevuje autorův pohled na psychologický relativismus. Hlavní postava, v zoufalém pokusu zbavit se role, kterou jí vnutilo okolí, zjišťuje, že ji nelze odhodit, protože ji svět očekává. Proto se rozhodne přijmout identitu, jakou v něm vidí druzí, a v této roli setrvává až do tragického konce. Tato snaha vede k hluboké izolaci a nakonec k šílenství.