Tento soubor povídek Thomase Bernharda představuje klíčové motivy a charakteristické rysy jeho tvorby: zkoumá otázky viny a spravedlnosti, vliv institucí na jednotlivce, dědictví moderního myšlení a jeho vlastní zánik. Svět, který Bernhard vykresluje v Rakousku, rezonuje s českým čtenářem, jeho láska i nenávist k této části Evropy se zdá být srozumitelná a blízká našim vlastním příběhům. Kritika státní moci v jeho dílech často odpovídá i české realitě. Právě v povídkách je však zvláště patrný smysl Bernhardova specifického, opakujícího se stylu vyprávění, kde rytmus slov zpochybňuje každou myšlenku a obrací ji v protiklad. Bernhardova tvorba povídek navazuje na významnou evropskou tradici, přičemž málokdo z dnešních autorů dokáže s takovou stylistickou precizností a dynamikou promluvy vyjádřit vnitřní napětí postav. Jeho povídky jsou nedílnou součástí jeho románů a jeho dílo patří k zásadním počinům dvacátého století.