Jak to šlo

V červenci 1992 Václav Havel rezignoval na post prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. Po osmnáct měsíců jsem měl tu čest být jeho poradcem a s odchodem hlavy státu jsme opustili i Pražský hrad. Následně jsem se mohl plně vrátit k novinařině a napsal jsem okolo dvou stovek komentářů pro Svobodnou Evropu, Radiofórum pražského Radiožurnálu a Lidové noviny. Posluchači rozhlasových stanic se často dotazovali, zda by nebylo možné se s těmito komentáři seznámit i v písemné podobě. To samo o sobě by však nestačilo k vydání knihy. Prohlédnutí rukopisů však ukázalo, že tyto komentáře k bouřlivým událostem let 1992–1993, počínajíc právě Havlovou abdikací a končíc rozdělením státu, vytvářejí ucelenější pohled, než jaký se jevil v době jejich vzniku. Zároveň připomínají otázky a problémy, které se opakovaně objevují a vyžadují naši pozornost. Zda tomu tak je, nechávám na posouzení čtenáře. Při přípravě této knihy jsem v původních textech nic neměnil, ani v místech, kde jsem se zpětně domníval, že jsem se mýlil, něco opomenul nebo přehnal. Vynechal jsem pouze opakující se pasáže. S ohledem na specifika psaného slova, které bývá úspornější než mluvené, jsem provedl několik stylistických úprav, které však byly pouze kosmetické. P.T. V Praze v listopadu 1993.