Kniha se zabývá psychologickými a etickými základy, na kterých stojí společnost a politika. Inspirací pro její úvahy je otázka, jaké dopady má na politiku představa světa, kterou rozvinuli Spinoza, Bergson a Nietzsche. Myšlenky těchto filozofů, ale i Augustina a Pascala, jsou porovnávány s pojetím spravedlnosti v liberálním myšlení, které zdůrazňuje vzájemnost. Tato filosofická perspektiva je následně propojena s moderními sociologickými analýzami toho, jak lidé budují a udržují vztahy (například práce L. Boltanského a A. Caillé). Na závěr autor navrhuje vlastní rozdělení dovedností, které lidem umožňují zapojit se do společnosti, a popisuje, jak se tyto dovednosti projevují v různých formách sociálního jednání.